S českým předsednictvím EU a blížícími se volbami do evropského parlamentu se dostává evropská problematika více do českého politického dění než dříve. A to i navzdory značnému nezájmu široké veřejnosti. Jeden z hlavních důvodů, který nenechá řadu lidí spát je zejména osud tzv. Lisabonské smlouvy.
Lisabonská smlouva má zefektivnit fungování Evropské unie a zároveň v řadě oblastí omezit možnosti jednotlivých členských států. Má vůbec smysl po irském referendu, kdy byla smlouva zamítnuta, se jí dále zabývat?
Odpověď je jednoznačně ano, neboť podobný osud doprovázel i smlouvy předešlé. Např. v roce 1992 Dánové zamítli Maastrichtskou smlouvu a schválili ji až o rok později, když dostali několik výjimek. V roce 2001 zase Irové odmítli smlouvu z Nice a po ujištěních, že se nedotýká irské neutrality smlouvu schválili. V roce 2005 francouzští a holandští voliči řekli Ne tzv. Ústavní smlouvě a její o něco málo upravenou verzi, tedy smlouvu Lisabonskou, odmítají v roce 2008 Irové.
O co vlastně jde všemi těmito smlouvami? Zjednodušeně řečeno o prohlubování integrace a posilování EU a o upravování pravidel vzájemného fungování. Ve své podstatě jsou dvě základní koncepce kam se může EU dále vyvíjet, buď bude vznikat jakýsi Evropský nadstát, nebo budou jednotlivé členské státy spolupracovat a nikdo nebude moci zaručit, že se při tom třeba nepohádají a nezačnou mezi sebou válčit, třeba i kvůli malichernostem jako tomu mnohokráte v historii bylo. V současné době se jde jakousi zlatou střední cestou a Lisabonská smlouva je pak krokem blíže k nadstátnímu útvaru, kde ale stále základní roli mají dnešní státy a fungování Unie značně pomůže.
A co že se to v minulých dnech dělo s Lisabonskou smlouvou? Třeba europoslankyně Bobošíková se snažila při zahajování předsednictví 7.ledna vyjádřit společně s dalšími odpůrci Lisabonské smlouvy svůj postoj před Národním divadlem. Stejně tak dne 12. ledna byl ohlášen záměr vzniku nové politické strany Svobodných vedené Petrem Machem, která Lisabonskou smlouvu odmítá a myšlenkově je blízko prezidentu Václavu Klausovi.
A jak se na další vývoj EU v podobě Lisabonské smlouvy dívají parlamentní politické strany? Komunisté jsou proti. Vládní ODS ještě před několika měsíci byla spíše opatrná, dnes pochopili její politickou důležitost a se „skřípějícími zuby“ říkají Ano. Křešťanští demokraté jsou jednoznačně Pro stejně jako Zelení a ČSSD. Se záměrem nové Strany svobodných občanů se rozšiřuje nabídka pro voliče a dá se předpokládat, že novou stranu řada lidí podpoří zejména na úkor Komunistů a ODS.
Autor: Jan Husák