V pátek 30. ledna proběhne v Ostravě předsednická Konference o zajištění energetické bezpečnosti členských států EU. Proč je v posledních letech toto téma tolik zdůrazňované a stalo se i jednou z priorit českého předsednictví všem evropanům dosvědčila např. i lednová krize dodávek plynu do Evropy. Zejména na Slovensko a balkánské státy dopadl spor Ukrajiny a Ruska o plyn s největší vážností.
Energetická bezpečnost souvisí ale s řadou aspektů, nikoliv jen se zemním plynem a bezprostředně se dotýká každého z nás.
S naprostou samozřejmostí si všichni rádi pustíme televizi, zapneme počítač, ohřejeme jídlo v mikrovlné troubě, zajedeme autem na nákup nebo v třeskutých mrazech otočíme kohoutkem topení. Jen málokdy se ale zamyslíme nad tím, kde, jak a co nám dovoluje těchto moderních výdobytků využívat. Představit si žít byť jen pár všedních dní bez využívání energetických spotřebičů, je dnes prakticky nemyslitelné. Neustále spotřebováváme energie více a to jen kvůli zvýšení našeho komfortu nebo udržení životní úrovně, kterou často považujeme za samozřejmou.
Snahou celé otázky tzv. energetické bezpečnosti je právě toto všem evropanům umožnit. Při tom ale musíme mít na paměti řadu okolností, tak abychom sami nestáli proti sobě. Musíme dbát na životní prostředí, tak abychom kvůli získávání energií nezničili naše okolí, například nevytěžili rozsáhlé oblasti s uhlím, kde řada lidí bydlí, zbytečně nenapomáhali globálnímu oteplování či nepodněcovali konflikty tam, kde jsou suroviny, které potřebujeme k našemu pohodlí. A to se můžeme bavit např. o Africe, Blízkém východě, nebo kaspické oblasti. Energetický rozměr byl v nedávné době významný např. při válce v Íráku, či Gruzii. I tam žijí lidé jako my.
Jednou z hlavních snah českého předsednictví a Evropské unie je proto zajistit dostatečné zásoby a tzv. Energetický mix, nebo-li široké spektrum různých druhů získávání energie z různých oblastí světa, tak aby žádné státy nebyly závislé jen na jednom dodavateli surovin, jako se např. stalo se Slovenskem nebo Bulharskem letos v lednu. K tomu vede v Evropě několik cest, jak praví ale staré české přísloví, nejlepší je zlatá střední cesta, v tomto případě spíše kombinace všech možností.
Prvně musí fungovat v Evropě sítě, které dokáží energie a potřebné suroviny dodávat po celém území a do všech států. To napomáhá prodávat přebytky z jednoho státu do druhého podle potřeby a v případě výpadku jednoho zdroje rychle zásobit postižený stát ze zdrojů a zásob ostatních evropských států. Třeba tak jak Česko vypomohlo Slovensku, ačkoliv to bylo vlastně prvně v historii, kdy plyn proudil na Slovensko a nikoliv ze Slovenska. Takovéto sítě jsou zatím ale velmi omezené, zejména mezi nedávno přistoupivšími a okolními státy. A ty které existují nejsou často v dobrém technickém stavu.
Zároveň se ale nemůžeme spoléhat jen na suroviny, jejichž zásoby jsou omezené. Vědci se musí věnovat dalším možnostem, hledání novým zdrojům, rozvoji obnovitelných zdrojů, bezpečnému a efektivnímu využívání jaderné energie atd.. Jaderná energie je navíc v porovnání s ostatními druhy mnohem šetrnější k přírodě a životnímu prostředí. Nesmíme ale zapomínat ani na šetření s energií a její efektivní využívání, ať se již jedná o šetřící žárovky, zateplování domů, vypínání topení při větrání, zhasínání apod.. Proto nejen EU, ale i Česká republika, města a další poskytují vysoké sumy peněz např. na modernizaci starých domů a jejich zateplování, pořizování a montáže slunečních panelů, a řadu dalších opatření.
Státy Evropské unie spotřebovávají tolik energie, že ji sami nedokážou pokrýt ze svých zdrojů a proto musí nakupovat u jiných. Tyto obchody ale musejí probíhat férově a nemělo by se stávat, že některý stát zneužije svého výhodného postavení a v zájmu zvýšení svých zisků si začne diktovat podmínky. Proto je velmi důležitý i politický faktor a vzájemné jednání.
Často se v této souvislosti hovoří o Rusku, které má ohromné zdroje pro nás potřebných surovin, ať již ropy či zemního plynu. Musíme si ale uvědomit, že z dlouhodobého hlediska je i pro Rusko důležité nám tyto suroviny prodávat, protože jinak nebude mít peníze na svoji modernizaci a řádné fungování, výplaty důchodů a podobně. A toho si jsou vědomi i sami Rusové. V dnešním stále více globalizovaném světě je jednoduše řečeno závislé vše na všem.
Vznikne-li pak nějaký spor ať už jakékoliv strany se státy, přes které jsou k nám ropa či plyn transportovány, musíme mít i další cesty, jak je k nám dopravit. A samozřejmě musíme jednat i s dalšími státy např. z Kavkazu, Norskem, arabskými státy, africkými a dalšími, kterým, budeme-li obchodovat férově, můžeme pomoci získat opět značné finanční prostředky, které mohou pomoci s rozvojem a zlepšení tamní situace.
Někdy se zdá, že si Evropská unie v těchto ohledech stanovuje jaksi větší cíle, než je schopná dosáhnout a to se to poté snadno kritizuje: „Však oni říkali, že budeme mít větší část obnovitelných zdrojů a tak nebume tolik závislí na ostatních a nebudeme tolik ničit životní prostředí“ například. Uvědomme si ale, že bez vysokých cílů, bychom nedosáhli ani takových pokroků, jakých dosáhneme, budeme-li se o ně snažit. A nezapoměňme, že i my sami můžeme střídmějším způsobem života pomoci řadě případných nemilých následků částečně předcházet. A poté to bude koneckonců i pro Evropskou unii, tedy pro nás, jednodušší dosáhnout toho správného energetického mixu a vyjednání rozložení zdrojů. Nesmíme se ale vzdávat předčasně, jedná se o nikdy nekončící příběh jednání a praktických činností, které nevyřeší české předsednictví, nicméně mu může výrazně napomoci.
Autorem článku je: Jan Husák